Proč je někdo úplně mimo? Kdo je to násoska? Jak se babička dostala do nebe, když nemá křídla? Proč se maminka s tatínkem už nemají rádi?

Když jsem byla dítě, tak jsem věčně kladla mámě tyhle otázky.. A teď se na ně snažím odpovědět prostřednictvím bajek v knížce Divnozvířátka, která vyjde na jaře.

Ukázka z 1. kapitoly:

Brejlounka 

Kočka Mína seděla za oknem a naslouchala hlasům světa.
„Tak teď okolo projel soused v novém autě“, pokývala znalecky hlavou. Poznala to podle vrčení motoru. Jeho starý automobil chrčel chrrrr, chrrrr, skoro jakoby byl nastydlý. Nový vůz ale pobrukoval do rytmu vrrum, vrrum, což připomínalo tóny písničky. Dalším zvukem bylo cvak. Tak cvakají dveře, když se vrací sousedka z práce. A pak ještě zavržou, jako když někdo pořádně nahlas zívne. Mína dokonce pozná, jakou má sousedka náladu. Když dobrou, tak její podpatky klapou rychle jako dešťové kapky na okenní římsu, nejspíš vždycky spěchá a těší se domů. Pokud je ovšem mrzutá, loudá se jako šnek a občas jenom tiše ťukne podpatkem do chodníku, jako by snad skákala po jedné noze. Mínu baví poslouchat všechny zvuky a představuje si různé situace, třeba proč přišla sousedka zrovna dneska naštvaná. Možná proto, že ji soused nesvezl tím novým autem. A nebo jí vůbec neřekl, že ho koupí a utratil za něj jejich poslední peníze.
Mína fantazírovala ráda a v hlavě se jí odvíjely všelijaké příběhy. Však jednou z ní bude slavná spisovatelka. Ale teď je už pozdě na další přemýšlení o osudech sousedů, Mína musí běžet do školy. Rychle si vzít šatičky, vyčesat kožíšek, nasadit si brýle a nezapomenout na hůlku, bez té by se skoro nikam nedostala.
Vykračuje si po chodníku, a kdyby někdo poslouchal její kroky, slyšel by takové pomalé pim, pam, ťuk, to jak Mína opatrně našlapuje a bílou hůlkou si razí cestičku. A kdyby někdo dokázal stejně jako ona rozpoznávat nálady jenom podle zvuků, věděl by, že má trochu strach, ostatně jako každý den, protože nikdy neví, co si na ni její spolužáci zase přichystají.

„Co to má za jogurťáky? Ty jistě vyštrachala někde na půdě po babičce!“
„Chachacha, myslíš ty brejle nebo šaty?“
„Chacha cha, obojí!“ Mína byla skoro slepá, ale rozhodně nebyla hluchá a tak jí neuniklo, jak se jí kamarádky posmívají.

Jak to všechno dopadne? To si budete moct přečíst už brzy.. 

Obrázky do knížky nakreslil nadějný mladý ilustrátor Vojta Soukup.