„Ke knize musíš mít svoje fotky,“ řekla mi kamarádka, která tomu rozumí. Tím myslím, že rozumí marketingu. Mně rozumí jenom někdy. Když mluvím srozumitelně a realisticky, což moc často není. Její svět je jednoduchý a černobílý. Přesto přinesla na focení růžovou sukni. 

Nechtěla jsem se ani fotit, ani růžovou sukni, ani se tvářit sexy, protože na povel mi to fakt nejde. Zvlášť když na mě zírala ledovým pohledem, to vám na sexseappelu moc nepřidá. A pak přišel on.. A najednou to šlo samo..

To samozřejmě kecám..

Kamarádka měla pravdu, fotky byly třeba. Ještě pod okny stály totiž davy, které je po mně chtěly..

To samozřejmě taky kecám.

Ale jo, chtěly je po mně nějaké instituce. Třeba se mi hodily pro festival čtení ve vlaku a pro jeden časopis.

Druhá kamarádka se mě pak ptala, proč jsem si vzala tu růžovou sukni. Že mi přeci není patnáct.. Ale ta nepracuje v marketingu a prej tomu nerozumí. Zprudila ji první kamarádka. Navíc ji usadila tím, že dokud ještě můžu, ať růžovou sukni nosím, protože to nebude trvat tak dlouho a nebudu si to moct dovolit. Druhá už radši mlčela.. A já taky. Obě to se mnou myslí holt dobře..:))

Kamarádka z marketingu má se mnou další plány. Poslala mi je mailem. Druhá kamarádka mě pozvala na panáka. A mám si vzít na sebe tu růžovou sukni. Ráda se pobaví..

Jsem ráda, že je mám. Kamarádky a i ty fotky. Jednou na ně budu koukat a pořád se mi budou líbit. Kamarádky. A ty fotky taky. Tvrdí obě dvě. Protože to nebude tak dlouho trvat, a budu ještě o něco starší :)) Ale i tak si tu růžovou sukni natáhnu. Proč ne, že jo?

Fotilo se ve Starém Kravíně. Moc se nám tam líbilo. Mně, kamarádce i fotografce. A vám by se tam líbilo taky, zajeďte se tam někdy podívat, je to krásná galerie s úžasnou atmosférou.