Ne, to fakt není. Štěstí musíte kolikrát těžce dobývat jako starou pannu..

Přesně před týdnem jsem ležela po operaci s kapačkou v ruce. Bylo mi mizerně. Předtím jsem nakoupila všechny dárky na Vánoce, taky jsem si sjela na snowboardu u-rampu na umělém povrchu a veškerý čas jsem se snažila trávit s dětmi. Protože jsem se bála, že na operačním sále třeba exnu. Ale normálně žiju :))

A dneska mám křest svojí knihy. Týden po té, kdy jsem si myslela, že se ho ani nebudu moct zúčastnit. Splnil se mi dětský sen a to beru pochopitelně jako štěstí. Že jsem na antibiotikách a dalších lécích, kvůli kterým mám obličej samý flek, a budu se na křtu ploužit jako mátoha, beru jen jako rozmar paní Štěstěny. Ta po mně nejspíš chce, abych si uvědomila, že nic není zadarmo, ale koupit se stejně nedá…

O štěstí se napsalo plno knih, zkoumají ho vědci a všichni ho hledají. Nebudu tu tedy o něm filozofovat i já. A radši nechám slova plynout v písničce, která je o tom, že nemáme přestávat věřit svým snům. Můj sen, že ze mě jednou bude spisovatelka se mi splnil až po spoustě let. Některá ta léta jsem si myslela, že jsem štěstí ztratila navždycky. Ale nakonec se zase objevilo.

Chtít to holka (kluku) není málo.. Tak se to i zpívá v písničce, kterou jsme natočili k románu Provařená. Ale hlavně je o víře v sebe.. Cesta ke štěstí bývá zapeklitá. Skoro vždycky. Jenže o to víc se pak můžete radovat. SVÝM SNŮM VĚŘ!

TADY JE TA PÍSNIČKA :))

Foto: Jana Hozová