Tuhle v rádiu někdo říkal, že v roce, o kterém mluvil, se mu nic zvláštního nestalo. Docela mě to zarazilo, protože mně se děje v každém roce NĚCO, co stojí za to. Dobré i špatné. A když si myslím, že už mám NĚCO zaběhnutého, tak mě TO najednou posune někam úplně jinam. Kolikrát tam, kam jsem tvrdila, že bych nešla..

Takže od začátku. S mojí dlouholetou kamarádkou Ifčí, se kterou jsme zažily plno šíleností, píšeme několik let scénář. Nám se líbí. Je to hustý psycho :)). Náš kamarád, známý režisér, si to vždycky přečte a poradí nám, ať to hodíme do normálu.. Že běžný člověk tohle nepochopí a nebude ho to bavit. My si myslíme, že určitě existuje plno divných lidí, prostě naše krevní skupina, kterou normální věci nudí a tohle by je zajímalo.

Ifčí s naším dílem obrazila několik producentů i režisérů, (protože já jsem radši doma u lesa a ne třeba na Barrandově, což možná k té divnosti patří, aspoň to říká moje máma, když se v jejím penzionu, jen co přijedou lidi, zavřu radši do pokoje a něco tam píšu..:))), ale k věci – prostě náš scénář nikoho zatím nenadchnul.. Ifčí se ovšem nevzdává, takže tuhle šla zase za nás orodovat. A já si říkala, že i kdyby to někdo chtěl, tak bych na to stejně už neměla čas, protože fakt nevím, co dřív.. Kolikrát si přijdu jako zaseknutý počítač, kterému jedou na displeji miliony vět.. A myšlenek. A úkolů.. A zastavit to nejde.

Teď ale k hlavní roli Ifčí. Producent se nad naší tvůrčí činností velmi podivil. Zvlášť, když se mu svěřila, že spoustu z těch historek jsme fakt zažily.. Přesto trval na tom, jako ostatní, že lidi jsou normálnější než my, a chtějí milejší příběhy. Však my si svého diváka určitě jednou najdeme, řekly jsme si. A pak se nedělo chvíli nic. Po nějaké době se zas onen producent ozval. Naše psycho nechtěl, ale jestli bychom tedy nenapsaly něco jiného, milejšího, normálnějšího, a řekl nám přesně co. Ifčí chtěla. Já si říkala, že nemám ten čas, že jo..

Když už milého, tak pro děti, na jejich myšlení se přeorientovat dokážu lehce. Ale něco milého o dospělých lidech pro dospělé lidi? To nedám.. Jeden díl na zkoušku, škemrala Ifčí. Tak jsme se tedy sešly a začaly psát mile pro dospělého normálního diváka. Nejdřív nám to nešlo. Už ve chvíli, kdy slečna jedla rohlík, nás hned napadlo, že se začne dávit, vyplivne tu hroudu do zrcadla, odrazí se to a vyrazí tím někomu oko.. Opravdu jsme se kdysi asi zasekly ve třinácti letech.. Každopádně jsme se zasmály a pobavily, proč to nepřiznat.. Stačí nám málo. Potom jsme se konečně začaly nalaďovat na milou dospěláckou notu..

Stejně se mu to nebude líbit, myslela jsem si. Ale Ifčí hned další den volala, že jo… Líbí se mu to! Abych to zkrátila. Pár dní na to jsem už seděla na Barrandově na poradě a najednou píšeme s Ifčí milý seriál, který se začne točit už v dubnu.. Co to bude, řeknu až to bude.. Ale už se nám tam podařilo propašovat pár našich zážitků :))

A ještě něco. Na náš hustej seriál jednou stejně dojde. Možná v okamžik, kdy budeme už úplně milé a normální dámy a přijde nám to magořina, tak to prostě v životě chodí.

Tady ukázka jednoho našeho sitcomu (není to ten psycho seriál, který se snažíme protlačit, protože ten ještě určitě jednou někdo natočí, tudíž ho nemůžeme zveřejňovat :)) Ale je to taky z naší dílny dvou blonďatých hlav. Při psaní nám ještě občas pomáhal kamarád.. Ha, další, komu by se naše psycho líbilo.. :))


Upozornění – čtení níže jen pro otrlé…Toto je varování, nikoliv název.. A ty fotky, kde jsme s Ifčí – ano, jsou starší, ano, my jsme teď starší.. Ano, vypadáme teď starší, ale už jsme se spolu dlouho nevyfotily a navíc – víc by nám to stejně neslušelo..

Sylvie s mikrofonem se objeví v záběru, nadechuje se, rozhlíží se a chvíli čeká.

Pauza.

Najednou jí spadne k nohám nahý chlap s kovbojským kloboukem na hlavě. Sylvie nasadí vážnou tváří a rychle mluví.

SYLVIE
Sebevraždou vyřešil své osobní problémy šéf podsvětí Oleg, přezdívaný Kovboj.

V obraze vidíme, že chlap má svázané ruce za zády, roubík a obrovský nůž v zádech, vykulené oči, takže to evidentně sebevražda být nemohla. V záběru dál vidíme Sylvii, různá mimika obličeje, reakce na moderátora.

MODERÁTOR TV m.o. se rozchechtá
A myslíš, že se nejdřív svázal a pak se bodnul do zad? Nebo obráceně? Hahaha. (ztiší hlas) Sylvie, pořád je u nás ještě volné to místo uklízečky…(odkašle) No a my se podíváme, jaké bude počasí.

ADAM povzdechne si nahlas
Ta máma. Ta to zase podělala.

Magda mu vlepí zamatlanou rukou od barvy zezadu pohlavek.

ADAM
Au, babi co blbneš?

MAGDA
No co si to zase vymejšlíš! Tohle přece není máma! Je jí jenom podobná.

Protestujícího Adama táhne za ucho do pokoje. Mezitím se rozletí dveře, do obýváku vletí dědek Igor v maskáčích. Magda na něj zírá, Adama pořád drží za ucho.

IGOR
Magdičko, tu dceru ti oddělaj, všechny vás odprásknou, věř mi, ten chlápek měl ten výraz, co znám z misí v Afghanistánu, to je na červenou tečku mezi voči, 3 3 s tlumičem, rozumíš s tlumičem zpoza rohu, tichá smrt rozumíš???

ADAM zařve
Ahooooj, poručíku Rozbuško!

IGOR salutuje a šeptá děcku do ucha
Ticho, už jen v šifrách. „Auto před domem je připravené“, „slavík pípá falešně“, rozumíš, už jen mrkat a blikat baterkou můžeš…ale v kódech,v kódech, rozumíš???

Někdo jednou zazvoní na zvonek u dveří. Všichni se leknou a zařvou.

IGOR plíží se ke dveřím
Klid, vrah přece nezvoní..

Zvonek se ozve podruhé.

IGOR
No jasně, je to pošťák! Ale pro jistotu ho sejmu. (naznačí chvaty) Wing tsu, Krav maga, rozumíš?

Igor otevírá dveře, za kterými stojí obrovitý svalovec Bruce, syn Magdy.

BRUCE brečí

IGOR
Tragedie, někdo uhořel, první oběť, já to řikal…pozůstalí, pohřeb, tělo v masovým hrobu, rakev prázdná… hysterický kvílení, slzy na bajonetech, pocty, salvy, vlajka…

MAGDA
Dost, dost, Igore, dyť to je přece náš Brucíček…

IGOR
To byl vtip. Odkdy činky brečej??? (plácne Bruce po zádech) Co mu dali do koktejlu? Nebere ženský hormony?? Nemáš laktační psychózu, Závaží???

ADAM zařve
Ahoooj strejdooo!

BRUCE pořád fňuká
Ahoj Adame, ty si teda vyrost vojáku!

IGOR podívá se na Bruceho
Bere věci od tebe?! Cha, zase vtip.

ADAM stojí zády a rozepíná poklopec
A kdybys viděl, jak ten můj pindik vyrost, to bys teprv koukal!

MAGDA
Šmarjá. Kolikrát jsem ti říkala, abys to svoje přirození neukazoval na veřejnosti?! Šestnáctkrát, naposledy v metru před Japoncema…

ADAM
Fotili jak vzteklí…náhodou…Hlavně že tady náčelník granátomet ti ho v pokoji taky ukazoval…a o moc většího ho teda neměl.

IGOR
Měl pohov, maličký…

MAGDA dá malýmu pohlavek
Co si to zase vymejšlíš Adame? Pan Igor mi jenom přišel ukázat svojí novou zbraň.

………….

ADAM
Ale strejdo, Bruce Willis nikdy nebrečí.

BRUCE
Willis ten ne, ale Bruce Zajíček bulí pořád. Už od doby, kdy ho kvůli tomu ujetýmu jménu děti šikanovaly.

MAGDA
Ale Brucíčku, měl bys bejt na svoje jméno pyšnej, mít jméno po takovým hrdinovi. Akčnim.Tenkrát jsem ho viděla v pokleslym pořadu, západnim, a už tehdy měl to čáryzma, štráfek jeden… A vůbec, Jůlince se to tvoje jméno moc líbilo, no stejně si myslím, že si tě vzala jenom kvůli tomu a taky žes vyhrál tu soutěž o nejlepší pekáč buchet. Ale to je sláva dočasná Brucíčku.. To takovou Miss (zamyslí se) Miss Ples na dlouho neuspokojí.

BRUCE
Miss Topless! No prsa to ona ukazovala ráda, ale vždycky cizejm a já za to musel platit. Dyť tady je ještě ten její slavnej ceník.(Vytáhne ceník.)

Magda najednou vyskočí, vzpomene si na zákaznici, která si pořád čte. Vytáhne ji z pod sušáku a rozkřičí se na ni.

MAGDA
No a co vy??! Co nás tady špehujete? Šup,šup… Ať už jste venku!

Vyhodí překvapenou zákaznici, která nic přes špunty neslyší, ze dveří, i když má na hlavě nesmytou barvu a alobal.

 

Simona Votyová

Zobrazit všechny články

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *