Jsem Simona Votyová.
A dělám toho hodně. Kamarádka mi jednou řekla, že jsem tak aktivní, až jí je z toho blbě. Mně je z toho taky někdy blbě.. Ale většinou mě to všechno těší.
Jsem zrychlená a v životě jsem zažila skoro všechno, co se zažít dá a zkusila skoro všechno, co mi přišlo vhodné (no spíš nevhodné) ke zkoušení, i když to kolikrát bylo za hranou. Ráda se pohybuju na tenkém ledě. A pak pozoruju, jak z toho tentokrát vybruslím. Někdy si pořádně namelu a jindy to je krasojízda.
Byla jsem na dně a stokrát se odrazila. Baví mě to.
Ale někdy bych se ráda zanudila.. Fakt.
Takže:
Píšu.
Články. Do různých časopisů. Abych měla na složenky. Což je super, protože jsem na volné noze a můžu si vybírat témata. Nejradši píšu o zajímavých lidech, kteří mají co říct a inspirovat.
Knížky. Líbí se mi pozorovat svět dětskýma očima, proto jsem napsala několik dětských: Dalmatin Barvička, Čiperkové, Deník psa Piráta, Divnozvířátka a také pohádkový zpěvník Čiperkové na cestách.
V květnu 2017 mi vyšla knížka pro dospělé. Jmenuje se Provařená. Je to takový „psychoromán“. V prosinci pak udělalo nakladatelství Bourdon dotisk.
Taky jsem s Magdalenou Čáslavskou spoluautorkou knížky Nedávejte do hrobu motýla živého. Jedná se zhruba o 40 příběhů lidí s autismem, které jsme sesbíraly a následně sepsaly.
Momentálně píšu další román, jmenuje se Chci tě mít ve skříni.
Scénář. S mojí dlouholetou kamarádkou a scénáristkou Ifčí jsme sepsaly scénář Provařená na motivy mojí knížky. Film se začne točit na jaře 2019.
Blog. Pro splašené ženy, které chtějí být blažené. Jmenuje se Splašená Blažena. Ale pravda, nemám na to zrovna moc času, takže dost pospává.
Točím.
Reportáže. Pro Českou televizi do pořadu Gejzír. O zajímavých lidech, jak jinak.
Vedu.
Skupinu Čiperkové. Je to dětská kapela, která vystupuje po spoustě akcí a má vlastní videoklipy, CD i knížku. Na YouTube má zhlédnutí v milionech. Takže s nimi jezdím po fesťákách a všude možně, řeším smlouvy, sem tam napíšu nějaký text k písničce, scénář, storyboard atd..
Dětský hudební projekt Lumpína.
Jsem.
Máma. To především. Mám dceru Sabinu a syna Matěje. Jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo, ale to ví snad každá máma, že jo.
Střelec. Narozený 13. S ascendentem ve Lvu. A podle toho můj život vypadá.
Vegetariánka. A otravují mě otázky Proč? A přednášky typu, že jíst maso se musí..
Cynik. Trochu jo.
Romantička. Trochu jo.
Optimistka. Vidím lahev poloplnou, ne poloprázdnou.
Nejsem.
Domácí puťka a hospodyňka. Protože to nestíhám .. Ale vařím a někdy i dvě jídla denně..(pro kytkožrouty a masožrouty). A taky peču. Peru. Nakupuju..Tak jaképak copak..
Byla jsem.
Reportérka ve zpravodajství. Pro TV Prima jsem točila většinou katastrofické reportáže. Byla jsem 24 hodin na mobilu, vyjížděla k požárům, viděla stovky mrtvol a stepovala pár minut po zastřelení podnikatele Mrázka na místě činu.. Mluvila jsem s členy Berdychova gangu, slídila po dalších Krejčířových pozemcích a ztrapnila se před Paroubkem, kterého jsem se zeptala: „Co říkáte na kauzu Grossmann..“ (mělo jít o politika Grosse..). Nejdřív mě to bavilo, protože to bylo dobrodružství, ale pak jsem vyhořela a šla zas dál..
Podnikatelka. Zkoušela jsem dětský nábytek, cestovku pro děti, cukrárnu, modelingovou agenturu, vlastní časopis, relaxcentrum. A zjistila jsem, že na podnikání nemám buňky a především lokty. Něco se mi podařilo prodat a na něčem jsem zkrachovala.
PR manažerka. V organizaci APLA (nyní Nautis) – asociaci pomáhající lidem s autismem. Dostala jsem se tam na základě vítězství v projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Pobyla jsem tam čtyři roky, dělala benefiční akce atd. Byla to skvělá práce a zkušenost, ale ty smutné příběhy lidí jsem si brala moc osobně.
Blogerka. Na serveru Proženy.cz jsem měla dva roky vlastní sloupek, který se jmenoval 14 000 dní do smrti.
Moderátorka. S Liborem Baselidesem v TV pořadu S námi nejste sami. Pak jsem taky uváděla pořad o zvířatech Klub mazlíčků.
Modelka a tanečnice. No jo..Za mlada.. A byl to děs..:))
Vymyslela jsem.
Dětský muzikál. Nejdřív jsme s ním jezdili sami, pak jsme ho prodali Mirjam Landa. Hrálo ho divadlo Kalich několik let. Jmenovalo se to Bílý dalmatin.
Kam s puberťákem. Projekt s tipy, kam vyrazit s dětmi, kterým se nikam nechce.
Několik dokumentů. Třeba Zlatá mládež (o dospívajících, kteří dělají něco smysluplného) nebo Duše za sklem (o autismu).
Hudební projekty pro děti Čiperkové a Lumpína.
Zažila jsem.
Eskapády. Závislosti v rodině, exekutory, lichváře, rozvod, dva roky nemocnou mámu, pobyt v týdenní školce (se zlými učitelkami na hraně šikany, to mi bylo asi šest) a bráchu v děcáku, smrt několika blízkých, blbou partu, oplzlého matikáře, dvakrát vyhazov ze školy… Proto se někdy zapomenu a občas něco řeším i pěstmi.
Spoustu dobra. Hlavně děti. Lásku. Přátelství.
Dělám.
Plno chyb.
Mám.
Skvělou rodinu.
Super kamarádky. Říkáme si psychokroužek.
Našla jsem.
Svého tátu. Neviděla jsem ho od svých dvou let.. A najednou ho mám a návdavkem k tomu ještě i babičku a ségru. A jsou super. (Ale měla jsem ještě jednoho tátu a ten už umřel. Je to trochu zašmodrchaný..)
Připravuju.
Další román.
Scénář k filmu Provařená.
Dětský fesťák.
A ještě pár věcí.
Mám ráda.
Psy. Máme tři. Ale jeden z nich je šílenec. A toho mám nejradši.
Knížky.
Ranní kafe a pohádku s Matějem.
Bruslení se Sábou.
Sluníčko.
Mojito.
Film Příběh rytíře.
Dobrodružství.
Snowboard.
Přírodu.
Smích. A vtipné lidi.
Housle. Houslisti mě dostanou do kolen..
A spoustu dalších věcí.
Věřím.
Na zázraky. Protože se dějí. A když chceš, dokážeš všechno.
Na smysl. Že absolutně nic se neděje jen tak.
Nevěřím.
Na posmrtný život. Ale chtěla bych.
Co mě třeba napadlo udělat, ale někdo mě zastavil:
Jet točit do Afgánistánu. Vždyť tě tam zabijou, řekla mi máma.. No joo.. Mámy mají vždycky pravdu..
Jet s dětmi kolem světa. Děti byly pro.. Muž ne..
Přepadnout banku. A svést to na laktační psychózu.. Zastřelej tě..zase ta máma..
Co mě třeba napadlo udělat, a nikdo mě nezastavil:
Toho by bylo na deset stránek…Takže příště..